Rychlý moučník

Občas se stává, že vás přepadne chuť na sladké a doma zrovna nejsou žádné sušenky ani sladkosti. Nebo vám zavolají příbuzní, že na poslední chvíli přijedou na návštěvu, a rádi byste je pohostili chutným koláčem, ale doma zrovna nemáte moc surovin. Musím říct, že tenhle koláč (něco mezi bublaninou a piškotem s ovocem) má hned několik kladů. Za prvé se dá připravit z úplného minima surovin, které většinou máte doma. Za druhé při jeho přípravě nezašpiníte skoro žádné nádobí. Potřebujete k němu jen šlehač, lžíci a mísu. Za třetí je snadný a rychlý na přípravu, je chutný a kdyby někdo namítal, že nejí sladké, protože drží dietu, můžete mu oponovat, že není ani kalorický.
Neříkám, že je to nějaký převratný, originální koláč, rozhodně chutná líp než vypadá :-) ale chuťově je dobrý, uspokojí vaši chuť po sladkém, uspokojí i chutě návštěvy, je připraven z čerstvých surovin a dominuje v něm ovoce, takže je vlastně zdravý :-)

Potřebujete:
5 vajec
2 lžičky kypřícího prášku
100 g hrubé mouky
1 sáček vanilkového cukru
9 lžic cukru krystal
600 g ovoce dle chuti (buď čerstvé, pokud máte zrovna v lednici, nebo mražené. Nejlepší jsou jahody, borůvky, třešně, meruňky....)

Aby byl moučník krásně nadýchaný a vláčný, je třeba několik věcí. Za prvé vejce by před šleháním sněhu měla mít pokojovou teplotu, a měla by být opravdu čerstvá. Za druhé s kypřicím práškem opatrně, aby nebyl piškot příliš tuhý.
Takže nejprve si oddělíme bílky od žloutků. Bílky ušleháme do sněhu. Přidáme jeden žloutek a 2 lžíce cukru, a zase šleháme, po chvíli přidáme zase jeden žloutek a 2 lžíce cukru a zase šleháme, takto to opakujeme, dokud máme cukr a žloutky. Za stálého šlehání pomalu přisypáváme mouku. Nakonec vmícháme půl sáčku vanilkového cukru (druhou půlku schováme nakonec) a kypřící prášek.
Zatímco na začátku máte vláčný, lehký sníh, na konci by těsto mělo připomínat hustší palačinkové těsto.
Plech vymažeme a vysypeme moukou. Nalijeme do něj těsto, poklademe ovoce (a pokud se jedná o kyselejší plody, osladíme je zbylým vanilkovým cukrem). Dáme péct do předehřáté trouby zhruba na 180 stupňů na asi 40 minut.

Na jeho přípravu potřebujete minimum surovin - vejce, trochu hrubé mouky, ovoce, cukr a kypřící prášek.

Nejprve si ušleháme z bílků sníh.

Pak přidáme 2 lžíce cukru a 1 žloutek, a šleháme. Po chvíli zase přidáme 2 lžíce cukru a 1 žloutek a zase šleháme. A takhle dokola, dokud nespotřebujeme všech 5 žloutků a odměřený cukr.

Těsto by ve finále mělo mít konzistenci jakou má třeba hustší palačinkové těsto.

Těsto nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech.



Těsto poklademe ovocem. Pokud se jedná o kyselejší ovoce, osladíme ho zbývajícím vanilkovým cukrem.

 

Jak připravit holandskou omáčku a jak přepustit máslo

Po holandské omáčce se můžu utlouct. Alespoň jednou, dvakrát měsíčně si doma připravujeme něco s holandskou omáčkou. Nejčastěji jsou to vejce Benedikt nebo chřest. Protože sezóna chřestu už je za námi (končí v době, kdy začínají zrát třešně, tzn. koncem června), ale já chuť na chřest s holandskou dostala, skočila jsem do Billy pro sterilovaný chřest.
Dala jsem si vařit jako přílohu brambory, a kromě chřestu jsem pak holandskou omáčku servírovala ještě s vejcem (v tomto případě na hniličku, ale dá se i vejce naměkko, natvrdo, nebo pošírované).

A teď hurá na holandskou omáčku. Potřebujeme:
3 žloutky
100 g přepuštěného másla
šťávu z 1/2 citronu
30 ml bílého vína
sůl
pepř

Nejdříve si přepustíme máslo. Já skladuju doma přepuštěné máslo v zavařovačce v lednici. Proč je důležité použít přepuštěné máslo a ne jen tak rozpuštěné? Klasické máslo se totiž skládá z tuku, vody a sušiny. Kdybyste dali rozehřát obyčejné máslo na vysokou teplotu, začne se připalovat a zhořkne. Abyste mohli na másle třeba i smažit, musíte ho nejdřív zbavit té vody a sušiny, a zbyde vám čistý tuk (podobný sádlu nebo oleji). Máslo přepouštím tak, že ho dám do kastrůlku rozpustit na střední teplotě, a ve chvíli, kdy se na něm začne tvořit pěna, tak ji sbírám pryč. Takto "očištěné" máslo pak přecedím přes jemné sítko, naliju do zavařovačky a uschovám do  budoucna. Přepuštěné máslo se navíc skoro nekazí a v lednici vydrží mnohem déle než obyčejné máslo. 
Tak máslo máme přepuštěné a můžeme se pustit do holandské :-)

Vezmeme si větší hrnec a dáme do něj trochu vody, cca do výšky 3 cm. Vodu dáme vařit, připravíme si vodní lázeň.  
Do větší mísy dáme 3 žloutky, které jsme si oddělili od bílků. Metlou je rozšleháme. Následně dáme mísu nad hrnec, kde se vaří voda a v parní lázni připravíme omáčku. Je třeba pracovat rychle, protože pokud byste žloutky nad hrncem nechali příliš dlouho, vajíčka by se zdrcla a mohli byste místo omáčky podávat míchaná vejce.
Takže ve chvíli, kdy do vodní lázně dáme mísu s rozšlehanými žloutky, stále šleháme, přilijeme bílé víno, směs osolíme, a přitom stále šleháme metlou. Přilijeme citronovou šťávu a stále mícháme. Odstavíme hrnec z plotny a stále ve vodní lázni šleháme omáčku. Teď do ní začneme pomalu přilévat přepuštěné máslo. Přiléváme ho pomalu a stále šleháme. Na závěr můžeme omáčku ještě případně dosolit a přidat pepř, záleží na chuti.

Ještě poznámka - protože v omáčce de facto jíte syrová vejce (maximálně je zahřejete na 65 stupňů), tak je potřeba, abyste omáčku připravovali z opravdu čerstvých vajec. Čerstvost poznáte jednoduchým testem. Do skleničky napustíte vodu a ponoříte do ní syrové vejce. Pokud zůstane u dna skleničky, je čerstvé, pokud bude ve vodě plavat někde mezi dnem a hladinou, už moc čerstvé není, a pokud plave na hladině, tak není čerstvé už vůbec.

Chřest s vejcem, bramborami a holandskou omáčkou je chutný, rychlý oběd.

Jednoduchý test čerstvosti vajec, před tím, než začnu omáčku chystat. Tohle vejce zůstává u dna, je tedy čerstvé.

Kdežto z tohohle vejce už bych raději nic nepřipravovala, plave u hladiny, je staré.



Jak upéct domácí rohlíky

S domácím pečivem se roztrhl pytel. Kdo nepeče, jakoby nebyl :-) Moje sestra má domácí pekárnu, ale chleba z ní mi nechutná tak jako ten, který si normálně upečete v troubě. O chlebu ale až jindy. Dneska jsou na programu dne rohlíky. Když jsme v červenci byli v Krkonoších, po dlouhé době se mi poštěstilo pochutnat si na rohlíku. Byl to pravý, opravdový rohlík. Ne to, co koupíte z rozpečeného polotovaru, ne to nafouknuté nic, co se ve většině supermarketů vydává za rohlík. Tohle byl rohlík, který chutnal po těstě a po jednom rohlíku jste byli sytí.
Když mám čas, zajdu si v Praze koupit rohlíky do Antonínova pekařství (o něm v některém dalším příspěvku), ale nemám bohužel cestu kolem každý den, a poblíž našeho bydliště pravý rohlík neseženete.  
Protože náš malý má rohlíky rád a já bych mu je ráda dopřála kvalitní, nešizené, rozhodla jsem se rohlíky upéct doma.
Na domácí rohlíky potřebujeme:
1 kg hladké mouky
1/3 kostky droždí
1 čajovou lžičku soli
1/2 lžičky cukru
2 polévkové lžíce octa
550 ml mléka
250 ml vody
100 ml oleje
kmín a hrubou sůl na posypání rohlíků

Tak a jdeme na to:

Do mísy si prosejeme mouku.

 

Do mouky nadrobíme kvasnice, přidáme cukr a sůl. Promícháme. Ohřejeme si 400 ml mléka a to k tomu přilejeme. Přidáme olej. Na závěr smícháme vodu s octem a přidáme ji do vzniklé směsi.

 

Těsto promícháme, pak ho prohněteme rukama, aby vzniklo hladké, kompaktní těsto, vrátíme ho do mísy, přikryjeme utěrkou a necháme kynout zhruba hodinu.

Těsto by vám mělo vykynout asi takto.

Teď přichází na řadu samotné tvarování rohlíků. Profíci to dělají tak, že si těsto rozdělí na několik menších bochánků a z každého bochánku vyválejí kulatou placku. Placku rádlem rozdělí na trojúhelníčky (jako když porcujete pizzu) a ty pak rolují. Protože se mi těsto neválelo moc dobře, tvarovala jsem si trojúhelníčky ručně. Ty pak zarolujete (správně je to od základny trojúhelníku směrem ke špičce, což je pravý opak toho, co vidíte u toho těsta u válečku :-). Nějak jsem to popletla a když srolovaný rohlík nevypadal, jak má, rychle mi došlo, kde je chyba :-))

Rohlíky si vyskládáme na plech vystlaný pečícím papírem.

A teď důležitá věc. Než půjdou rohlíky do trouby, potřete je mlékem (zbylo vám 150 ml mléka). Na závěr je můžete posypat třeba kmínem, hrubozrnnou solí, mákem, čím chcete.

Rohlíky se pečou v troubě vyhřáté na 200 ^oC prudce, zhruba 25 minut. Já jsem měla rohlíky o něco větší, silnější, tak jsem je pekla asi 35 minut.

A tohle je výsledek. Není nad domácí rohlíky, třeba jen tak samotné, nebo s výbornou domácí pomazánkou.

Fazolové lusky na kyselo

Odmala miluju omáčky, asi nejvíc rajskou a koprovku. V horkých letních dnech nemám chuť na těžkou omáčku a knedlíky, ale když jsem tak přemýšlela, co budu o víkendu vařit, největší chuť jsem dostala na fazolové lusky na kyselo. Vlastně ani nevím, jestli je připravuju správně tak, jak se to má, ale tak, jak je připravuju, tak mně i celé rodině chutnají. Na fazolky na kyselo (4 porce) potřebujete:
- svazek kopru (můžete přidat i nakládaný kopr)
- 125 g másla (malou kostku másla)
- 1/2 kelímku 12% smetany
- ocet, sůl, pepř a cukr na dochucení
- hladkou mouku
- 1 plechovku sterilovaných fazolových lusků (můžete použít čerstvé, mražené, sterilované, je to na vás, já používám sterilované).
- 700 ml vývaru

Lusky připravuju a lá koprovou omáčku. Nejdřív si omyju kopr, oberu ho a pokrájím. V hlubším hrnci si rozpustím pár lžic másla a vsypu do něj stejné množství hladké mouky. Vzniklou jíšku zaleju vývarem a důkladně rozmíchám, aby v základu nezůstaly hrudky. Do základu přidám kopr a pár lžic nakládaného kopru. Nechám asi 20 minut povařit, většinou to neměřím časem, ale koukám, jak omáčka houstne a získává chuť. Do smetany vmíchám asi 2, 3 lžíce omáčky, aby se mi pak omáčka nesrazila, až do ní smetanu vliju. Do omáčky vmíchám smetanu a následně začnu omáčku dochucovat. Mám ráda spíš kyselejší chuť, takže přidám trochu octa, asi 1 lžíci cukru, sůl a pepř. Do hotové omáčky vmíchám fazolové lusky a chvíli povařím. Fazolky na kyselo můžeme podávat třeba s vajíčkem a vařeným bramborem
.

Fazolové lusky na kyselo tak, jak je máme rádi my.

Restaurace/penzion V Polích

Rádi jezdíme na výlet na zříceninu Okoř. Na hradě jsme byli už několikrát, a v poslední době děláme po okolí cyklovýlety nebo pěší túry. Pěkná cesta je na kole z Okoře do Roztok a zpátky. A pěkná pěší stezka vede od Okoře k Novému Mlýnu. Ten mlýn mě fascinuje, je to nádherné stavení s ještě krásnější zahradou. Hned za mlýnem je kamenný viadukt, a celý výjev působí jako z pohádky. Mlýn zrekonstruoval a zvelebil sochař Miroslav Jirava se svojí ženou Sidonií (krásné poetické jméno), a vybudoval krásnou zahradu s rybníčky a sochami. Po jeho smrti pokračuje v jeho památce Sidonie s druhým manželem Petrem Kaftanem, a zachovávají malebný ráz mlýna dodnes.
Vždycky na konci výletu si uděláme zastávku v Malých Číčovicích, které jsou asi 1,5 km pěšky pěknou lesní cestou od Okoře. V Malých Číčovicích se nachází penzion a restaurace V Polích. Je to pěkné stavení, původní jezuitský klášter. Dnes má ráz typicky venkovské restaurace. Interiér zachovává původní vzezření, a doplňuje ho rustikální nábytek. Restaurace sestává z dvou místností s velkými francouzskými okny, které jsou přes léto otevřené a vnitřek restaurace tak volně navazuje na sezení venku. V Polích jsou vybaveni i na děti, na toaletách je přebalovací pult (mimochodem krásně to tam voní, používají vonné sáčky Bridgewater Candle Company - Pomegranate), a v restauraci vám rádi poskytnou dětskou židličku. Větší děti se zase zabaví venku na houpačkách nebo běháním po zahradě. V Polích mají i bazén pro hosty. 
Tato lokalita je oblíbeným místem na svatby.
Na zahradě stojí pěkný altán, kde se dá posedět i když venku prší. Tím, že přes léto se tam často konají svatby, pokud se tam chystáte na oběd, radši si dopředu telefonicky ověřte, jestli tam ten den nemají zavřeno kvůli svatební hostině.
Co se mi na Polích líbí, je domácký ráz restaurace. V zadní místnosti v zimě hoří oheň v krbu a cítíte se tam jako na chalupě. Nemají tu jídelní lístek, jídla jsou psaná křídou na tabuli, a často je obměňují podle sezónních surovin. Vaří z místních surovin, takže když zrajou hrušky, určitě nebude chybět hruškový koláč. Když je období honu na zvěř, a myslivci se vydají do přilehlých lesů, budou V Polích zvěřinové hody. Když se pořádají zabijačky, bude prejt a tlačenka. Na sv. Martina nechybí husí lahůdky.
V Polích vaří výborné polévky, vývary i krémové. Pokud je vás víc, kdo si objednal polévku, naservírují vám ji v porcelánové polévkové míse. Pokud si dá polévku jen jeden stolovník, přinesou vám ji v kovovém rendlíku jako od babičky. K polévce přidávají výborný křupavý chléb a domácí pomazánku, každý den jinou.
Z hlavních jídel, které jsme tam za léta, co tam chodíme, ochutnali, mi asi nejvíc chutnala rajská, plněné papriky, a pečené husí stehno. Partner si nemůže vynachválit jakýkoliv jejich pokrm, jehož přílohou je bramborová kaše, ta mu od nich chutná víc než od kohokoliv jiného. Obsluha je moc milá, a ve všem vám vyjdou vstříc. Pokud vám nechutnají knedlíky, nabídnou vám několik náhradních možných příloh. V Polích mají také výtečné domácí nápoje, jako domácí ledový čaj, domácí citronádu atd.
Penzion nabízí také nocleh v patře statku, ale zatím jsme tuto možnost nevyužili, takže nedokážu soudit.
Více informací o této restauraci naleznete na  www.penzionvpolich.cz.

V Polích se budete cítit jako doma. Interiér připomíná venkovskou chalupu. (zdroj foto: www.penzionvpolich.cz) 

Zahrádka restaurace V Polích (zdroj foto: www.penzionvpolich.cz)

Jídelní lístek je psaný křídou na tabuli. (zdroj foto: www.penzionvpolich.cz)

Při výletu na Okoř se zastavte u Nového Mlýna, je to nádherné místo. (zdroj foto: novymlyn.unas.cz)



 

Mořský ďas s grilovanou zeleninou

Ryby by měly být na našem jídelníčku alespoň 2x týdně. Obsahují mnoho pro zdraví cenných látek. Opatrní bychom měli být pouze u žraloka, mečouna a makrely, které často bývají kontaminované rtutí (zdroj Organizace pro potraviny a zemědělství OSN, 2010).
Jinak jsou ryby bohaté na omega-3 mastné kyseliny, jsou výborným zdrojem bílkoviny, mají nízký obsah tuku, málo cholesterolu, a mnoho cenných minerálů jako železo, zinek a jód.
Včera jsem cestou z práce přemýšlela, co nám uvařím k večeři, a co uvařím malému (už nechce jíst přesnídávky, chce to, co dospělák), a jaké bylo příjemné překvapení, když jsem přišla domů a ucítila jsem líbeznou vůni dobrého jídla. Partner se rozhodl připravit večeři. Jel ve Vršovicích kolem rybárny a koupil 2 kusy mořského ďasa. Ďasa naložil do olivového oleje, rozmarýnu, hrubé soli a bazalky. Mezitím nakrájel lilek, mrkev, jarní cibulku a cuketu (o víkendu jsme dostali 3 nádherné obrovské cukety ze zahrádky od známých) na malé kousky.
Na pánvi rozehřál olej, orestoval na něm plátky česneku, přidal zeleninu, chvíli restoval, pak ji podlil trochou vývaru, přidal rozmarýn a bazalku a tekutinu nechal odpařit. Vznikla moc chutná zeleninová směs. Naloženého ďasa pak také jen orestoval na pánvi, asi 5 minut z každé strany.
Pokud doma chystáme rybu, většinou volíme lososa nebo tuňáka, a mořský ďas byl výtečnou obměnou. Ďasa a zeleninu partner servíroval ještě s rýží, a všichni tři (malému to chutnalo snad ještě víc než nám) jsme si výborně pochutnali. 

Restaurace Al Mulino

Asi před rokem jsme objevili restauraci Al Mulino v Dolních Počernicích a od té doby tam pravidelně chodíme. Máme to tam rádi. Nejhezčí je v létě, kdy otevřou vepředu i vzadu zahrádku. Na zadní zahrádce máte výhled na Počernický rybník a do Počernického parku. Na přední zahrádce si zase můžete vychutnat sluneční paprsky. U restaurace chovají kozy, a celkový dojem je jako na statku. Al Mulino patří do konceptu Panský dvůr Dolní Počernice, který zahrnuje také restauraci Léta Páně.
Interiér Al Mulina je dřevěný, v přízemí je nekuřácká část, v patře kuřácká, a dole se nachází dětský koutek a toalety.
V Al Mulinu můžete ochutnat italskou kuchyni. Zatím jsme ochutnali asi 20 jídel, a nemůžu o žádném říct, že by mi nechutnalo. Všechna byla výtečná.
Jako předkrm doporučuju trhanou mozzarellu ve smetaně, s rajčaty, bazalkou a olivami, nebo hovězí carpaccio s tapenádou ze sušených rajčat, parmezánem a rukolou. Partner si pochvaloval kalamáry s pestem a výborný telecí vývar. Kromě pizzy, kterých v Al Mulinu nabízí několik desítek druhů a v různých velikostech (například maxi pizza pro asi 8 lidí), můžete ochutnat i různé ryby a masa, noky a rizota. Zachutnalo mi kuřecí prsíčko marinované v citrusech s polentou, a vepřová panenka s česnekovým pyré, nebo noky s vepřovou panenkou, sušenými rajčaty a kapary. Partnerovi zase konfitovaný vepřový bok s cibulkami a celerovým pyré, nebo slávky se špekem na bílém víně. Výborné pokrmy doplňují i lahodné nápoje, jako domácí limonády, Aperol Spritz v alko a nealko verzi, kvalitní vína.
V Al Mulino pravidelně hraje živá hudba - kytara, a zejména v létě je moc příjemné sedět venku, popíjet, a poslouchat pěknou muziku.
Ceny v Al Mulinu mi přišly přívětivé. Těstoviny kolem 150-200 Kč, slávky 195 Kč, předkrmy kolem 150 Kč, pizza kolem 170 Kč. Často jde totiž člověk do leckteré pizzerie, která italskou kuchyni viděla leda tak z vlaku, a dá tam za jídlo úplně stejně.
Když někdy člověk nemá náladu vařit, ale ani náladu jít si někam posedět, ocenili jsme, že Al Mulino jídla rozváží. Do hodinky jsme tak doma měli gastronomické hody. Al Mulino je i příjemnou zastávkou na cyklovýletě (o kterém se dočtete na mém blogu 1000 tipů na radost), kdy se na zahrádce můžete zastavit na malé osvěžení.
Pokud vás Al Mulino zaujalo, více informací najdete na www.pddp.cz.

Pohled na Al Mulino z nádvoří. (zdroj www.pddp.cz)

Po dobrém obědě se můžete projít kolem Počernického rybníku, který je hned vedle Al Mulina.